Druhý březnový víkend jsme se vydali "soustředit" do Lukášova na poslušnost dle IPO.

 Ani nepříznivá předpověď počasí na nadcházející víkend nás nedokázala odradit od cesty do zasněženého Jablonce nad Nisou. Hlad po informacích byl prostě silnější...  

 Cesta ubíhala nečekaně rychle bez nejmenších problémů. A tak jsme já s kamarádkou Hankou a naše psí holky Belliska, Attiba a Šejla v pátek v podvečer šťastně dorazily do areálu ZKO Cerberus Lukášov manželů Suskových. Uvítala nás přátelská rodinná atmosféra, která tu panovala po celou dobu našeho pobytu.

 Ubytovány jsme byly přímo v areálu v útulných pokojích. Šejla bydlela s námi na pokoji a "bosiny" spaly v šikovných závětrných kotcích hned vedle budovy.

 Dobře o nás bylo postaráno i po stránce stravy, která byla v ceně soustředění, což nebývá vždy obvyklé. Navíc jsme měli celý den k dispozici termosky s horkým čajem. Kdo chtěl, mohl si kdykoli objednat například kávu v místní kantýně.

 Do tajů poslušnosti dle IPO se nás snažila zasvětit, troufám si říct legenda sportovní kynologie, paní Eva Truksová. A i přes její počáteční obavy, jak se nám na počátku soustředění svěřila, vše zvládla na jedničku!

 Byli jsme velmi příjemně překvapeni jejím vstřícným přístupem ke každému účastníkovi soustředění. Rozdělila svou pozornost stejnou měrou účastníkům, kteří až tak zcela neměli jasno, co vlastně IPO obnáší i "ostříleným" psovodům, kteří se chtějí věnovat závodům a skládání zkoušek. Bez jakéhokoliv náznaku nezájmu nebo povyšování se snažila vyřešit problém každého jednotlivého psa a vždy každému názorně sama předvedla na konkrétním zvířeti, jak problém řešit. A nedá se než obdivovat její neuvěřitelná energie, se kterou se nám a našim psům po oba dva dny věnovala!

 Já se účastnila výcviku s Bellinkou, Tibča s námi jela jen na výlet. Obě nás, mě i Hanku s Šejlou, paní Truksová pochválila, ale také hned vytkla chyby, kterých se třebas i nevědomky dopouštíme a zároveň se snažila poradit nejschůdnější cestu, jak vše vyřešit. Tím, že sama aktivně závodí, dokázala nám přesně nastínit i niance chování psovoda a korektní předvedení psa na závodech nebo zkouškách.

 Rozhodně jsme si odnesli spoustu cenných rad a informací. Některé i zdánlivě "jasné" a logické postupy, které by nás předtím nenapadly...

 Počasí se s námi rozhodně nemazlilo! Ani polovina ledna by se za takovou sněhovou vánici nemusel stydět... Do sobotního rána napadlo poměrně dost sněhu, takže to vypadalo, že jsme na soustředění zaměřeném na lavinový výcvik. Naštěstí jsou lidé z hor na zimu a její doprovodné jevy zvyklí a vybavení, a tak zatímco jsme se posilňovali snídaní, pan Suske nám odklidil kus placu sněhovou frézou. Nic nám tedy nebránilo vrhnout se na výcvik. Tedy kromě ledového nárazového větru, který nám metal do tváří ostré ledové krystalky... Ale to bychom ani nebyli my "blázni na svobodě" = kynologové, aby nás něco takového jako počasí vyhnalo z placu! A tak jsme se všichni (až na malé výjimky, ze kterých nás záblo za krkem)zakuklili do čepic a kapucí a vše nakonec přežili ve zdraví a dobré náladě.

 V neděli odpoledne jsme se rozloučili a ač nerady, vyrazily jsme zpět ku Praze. Po pár kilometrech jsme vyjeli ze sněhového království a ocitli se opět v jarní realitě běžného všedního dne, i přesto že byla neděle...Protože "naše svátky" se neřídí kalendářem, ale probíhajícími psími akcemi.

 Více fotografií ZDE.